Od Čtyř dohod k Světu bez hranic

Od Čtyř dohod k Světu bez hranic
Aneb stačí mít jen hlavu a srdeční chlopně otevřené a odpovědi se dostaví ;)
 
Minulé léto jsem konečně viděla představení Jardy Duška Čtyři dohody, které se sice hraje již od října 2004, ale divácký zájem stále nepolevuje a lístky jsou snad pokaždé vyprodané. Pro připomenutí a pro případné nezasvěcené – jedná se o představení inspirované knihou, kterou napsal toltécký šaman Don Miguel Ruiz. Toltécká “filozofie” nám v našem zájmu radí, abychom nehřešili slovem, nebrali si nic osobně, nevytvářeli si žádné domněnky a dělali vždy vše, jak jen nejlépe dovedeme.
 
Výborně jsem se bavila celý večer (zvlášť návštěva lek-árny s “bububu třikrát denně” je nezapomenutelná), jenže zároveň mi začalo vrtat hlavou, jak tedy věci dělat líp, jak vychovávat děti jinak než to dělali generace před námi, bez ochočování a manipulací? Děti sice ještě nemám, ale mám malého synovce a neteř a ráda bych, aby byli oba šťastní, sebeuvědomělí a láskyplní nejen k ostatním, ale hlavně sami k sobě. Ten večer jsem se sice odpovědi nedočkala, ale začátkem tohoto roku jsem někde na internetu narazila na knížku Vychováváme děti a rosteme s nimi, kterou napsala Naomi Aldort. Došlo mi, že to je počátek zodpovězení mé otázky. Knížku jsem si přečetla a chci v souladu s ní co nejvíce vědomě jednat – tedy uvolnit se, být co nejvíc v přítomnosti, neposlouchat programy v mé hlavě, které mi automaticky naskakují a chtějí reagovat, usměrňovat a ochočovat, jenže se vůbec netýkají toho dítěte, které je tam zrovna se mnou, ale týkají se mě samotné, mé minulosti. To už se ale dostávám k starým známým věcem, které zdůrazňuje jak Eckhart Tolle v Moci přítomného okamžiku, tak i Osho v kterékoliv rozpravě a jistě mnozí další – tedy být naprosto “při tom”, mít odstup od situace a od sebe samé, rozlišovat re-akci (tedy opakovanou činnost vzniklou na základě nějakého podnětu, kdy však nejsme páni situace ale pouhými loutkami minulosti) a odezvu (kdy jsme opravdu autentičtí, plně vědomí a jednáme tady a teď).
 
Druhý červík, který mi při Čtyřech dohodách začal vrtat hlavou, byla poznámka ohledně toho, že toltécký pozdrav místo našeho klasického “Dobrý den!” zní “Ty jsi mé druhé já!”, což je poměrně silná káva nejspíš pro každého, ono jedna věc je se jen tak hezky usmívat a říkat si, jak jsme všichni součástí všeho a vlastně jednoho, ale když si to člověk promítne do konkrétního ranního pozdravu v práci nebo na ulici, tak je to docela mazec. O knížce Svět bez hranic, kterou napsal Joe Vitale a Dr. Ihaleakala Hew Len o havajské technice zvané Ho’oponopono, jsem věděla již delší dobu, ale nijak zvlášť mě nelákalo si ji přečíst, ale když už se zmínka o ní ke mně dostala poněkolikáté, tak jsem (se) poslechla, přečetla si ji a byl to vážně hardcore. Píše se v ní, že skutečnou příčinou všeho, co se nám v životě přihodí, jsme jen my sami, tudíž je důležité přijmout absolutní zodpovědnost nejen sami za sebe, což by nebylo zas až tak kontroverzní, ale i za všechny ostatní a jejich problémy, které jsou součástí našeho světa. Možná si v této souvislosti vzpomenete na známý citát z románu Komu zvoní hrana Ernesta Hemingwaye. Tento citát je ve skutečnosti básní pocházející již ze 17. století, autorem je anglický básník a anglikánský kněz John Donne: “Žádný člověk není ostrov sám pro sebe. Každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny: spláchne-li moře hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy neptej komu zvoní hrana. Zvoní tobě.” Dle Ho’oponopono je proto naší povinností vše negativní čistit opakováním určitých vět čili negaci rozpouštět v lásce, což je v některých situacích cvičení hodno zenového mistra, ale vtipné na tom je, že to doopravdy funguje.
 
V září tohoto roku bude Dr. Ihaleakala Hew Len pořádat svůj seminář v Praze a v Bratislavě. Naomi Aldort bude hostem Jardy Duška v jeho Duši K již teď na konci května. Pokud se ten den stejně jako já do divadla Kampa nedostanete, tak si záznam nejen tohoto povídání nenechte ujít ve videoarchivu na webu divadla.